27. kapitola - první den výcviku
Harry pomalu a lenivě otevřel oči. Zamrkal a pohled mu sklouzl na hnědovlásku, která mu spala na hrudi. Teprve teď se mu začaly objevovat vzpomínky na noc. Pousmál se a vtiskl Hermioně polibek do vlasů. Ta se zavrtěla a po chviličce začala otevírat oči.
„Dobré ráno,“ usmál se na ni Harry. Podívala se na něj a viděla, že září jako sluníčko. Taky se na něj usmála a popřála mu dobré ráno. Chvíli ještě leželi, než se Hermiona zeptala.
„Kolik je hodin?“ Harry se podíval na hodinky.
„Půl jedenácté,“ oznámil klidně. Pak ale ztuhnul.
„Doprčic, nám dneska začíná zase výuka!“ vykřikl a hrabal se z postele. Hermiona se na něj pobaveně podívala.
„V pohodě. Mamka si ráda přispí,“ a plácla sebou zase do postele.
„No jo, ale můj táta mě asi shání a když nemohl otevřít pokoj…“
„Proč by neotevřel pokoj?“ zeptala se Hermiona a Harry se zarazil.
„Ty jsi nezamkla?“ řekl trochu přiškrceným hlasem.
„Ne proč bych zamykala? Sem stejně nikdo nechodí.“ Harry se plácl do čela.
„Vždycky, když se nedostavím na trénink v čas, tak mě chodí budit,“ vysvětlil Hermioně a ta zbledla.
„Ty myslíš, že nás tady viděl?“
„Já o tom nepochybuji.“ Hermiona vyletěla jako střela.
„Musím se převléct!“ V letu ještě políbila Harryho a zmizela ve svém pokoji. Hned zaplula do sprchy, a tak si ani nevšimla ženské delegace, co jí seděla na posteli.
***
Harry se oblékl a šel do jídelny. Tam už na něj čekal jeho otec a pan Granger.
„Ehm,“ dostal ze sebe Harry.
„Jo, taky ti dobré ráno,“ usmál se pan Granger.
„Sedni si. Chceme si s tebou promluvit.“ Harry zrudl ještě víc a posadil se. Tušil co přijde. Nějaké ty rady do života.
***
Hermiona vyšla ze sprchy jenom v osušce.
„Máš ještě někam tak narychlo nebo si už s tebou můžeme promluvit?“ zeptala se paní Grangerová. Hermiona nadskočila, jak se lekla. Lily se zasmála.
„Pojď se k nám posadit,“ vyzvala jí Lily. Hermiona se k nim teda posadila.
„Musíme si s tebou promluvit,“ řekla jí paní Grangerová…
***
O hodinu později se všichni sešli v jídelně. Harry se zrovna něčemu smál, když přišla dámská polovička.
„Už jsem myslel, že budeme dneska o hladu,“ zabručel James. Harry dostal další záchvat smíchu.
„Tak se posaďte.“ Všichni si posedali, tak jak byli zvyklí - po párech.
„Dostala jsi přednášku o bezpečném sexu a o tom, že naši ještě nechtějí být prarodiči?“ zeptal se Harry Hermiony.
„A nejen to,“ ušklíbla se Hermiona. Harry se musel zase rozesmát.
„Poslouchejte vy dva. Dnešek vám tedy ještě odpustíme, ale zítra už začne trénink. A bude mi jedno, co jste spolu v noci dělali.“
Zbytek dne proběhl celkem v poklidném duchu. Oba mladí si šli po svých a zbytek si vymýšlel, co na ně.
***
Druhý den si už nařídili budík. Harry se vydal s Jamesem na rozcvičku a chvilku po nich vyběhly i holky. Hermionu učila hlavně její matka. Odůvodnila to tím, že by jí její otec sedřel z kůže. Hermiona ráda souhlasila.
Harry běžel se svým tátou na mýtinu a tam se rozcvičili. Vzali to jenom zlehka, sto kliků, sto dřepů, stokrát se přitáhli na větev a potom si dali menší zápas v karate. Na ten už ovšem měli diváky.
Paní Grangerová se svou dcerou doběhla na palouček zrovna, když kluci začali. Hermiona byla uhnaná, a tak se svalila na trávu, ani si jich nevšimla. Její matka je ovšem se zájmem sledovala. Když se po chvíli Hermiona trochu vzpamatovala a začala se rozhlížela, co její matku tak zaujalo, málem jí vypadly oči z důlků. Harry s Jamesem se vůbec nešetřili. Oba se snažili toho druhého dostat na lopatky za každou cenu.
James udělal na Harryho rychlý výpad, ale ten se mu uhnul a využil toho, že do toho dal James takovou sílu a pomocí jednoduchého chvatu se už James válel na zemi. Jenomže hned jak se ocitl na zemi udělal kotrmelec a už byl zase na nohou. Teď zaútočil Harry. Předstíral útok na Jamesův pravý bok a přitom uděl prudký kop na jeho holenní kost. James uhnul a Harry se tak ocitl přímo proti němu. James toho využil a podrazil mu nohy. Stačila lehká otáčka a on se ocitl na nohách. V podobném duchu se nesl celý zápas. Nakonec zůstali oba stát. Byli dost otlučení a Harry měl monokl. James se na něj usmál a poklonil se. Harry toho už měl taky dost, a tak jeho gesto zopakoval. Po palouku se rozlehl potlesk. Oba až teď zaregistrovali, že mají diváky.
Když odešli obrátila se paní Grangerová na svou dceru.
„Takhle taky budeme jednou bojovat,“ usmála se na ni. Po téhle větě následoval zděšený pohled Hermiony.
Pro Harryho probíhal den ve starém známém tempu a nedělalo mu problémy se mu opět přizpůsobit.
Zato Hermiona na tom byla hůř. Pořád si něco brblala a někdy se stalo, že nedávala pozor. Jak Harry později zjistil, tak ji paní Grangerová na rozcvičce docela zřídila. Potom měla hodinu se svým otcem. Učil jí bojovou magii a nějaká rodinná kouzla. Potom měla lektvary. Překvapivě s Lily.
„Lily je na ně profík. Naučí tě je lépe než kdokoli z nás.“ komentoval to James. Potom přeměňování s panem Grangerem a formule s paní Grangerovou. Navečer potom přišla na řadu trocha rodové historie. Sotva se dovlekla do pokoje. Harry tam na ni čekal.
„Myslím, že umřu,“ postěžovala si. „Jak to, že tobě nic není?“ zeptala se ho.
„Jsem na to zvyklý.“ Hermiona se svalila do postele a zasténala.
„Copak tě bolí?“
„Celé tělo,“ odpověděla mdle.
„Běž se vykoupat,“ poradil jí. „To pomáhá.“ Nedůvěřivě se na něj podívala, ale potom se vydala do koupelny. Tam už na ni čekala napuštěná vana. Je to zlatíčko, prolétlo jí hlavou a ponořila se do koupele. Když vylezla tak se vydala do postele. Jen co na ni dolehla tak usnula jako zabitá.
***
Harry se šel vysprchovat a potom si sedl do křesla s jednou knihou o ovládání živlů. Pořád se mu to nedařilo. Sice už dokázal trochu ovládat vítr, ale jenom slabě. Po hodině vstal a zamířil k Hermioně. Našel ji, jak leží na posteli a tvrdě spí. Usmál se a přikryl jí. Pak odešel taky spát.
Takhle běžely dny pořád. Hermiona si na tréninky zvykla a už nebyla tak utahaná. Pořád jí ale nešlo na rozum, kam pořád Harry s Jamesem mizí. Někdy je viděla oba v rodinných hábitech jak si něco šuškají. I ona měla rodinný hábit. Ten její byl bílý s modrými okraji. Ale moc ho nenosila. Neměla proč.