30. kapitola - setkání
Všichni na něj koukali jako na svatý obrázek. Jen Ginny se usmívala od ucha k uchu.
"Harry!" vykřikla a skočila mu kolem krku, "věděla jsem, že když tu bude Hermiona, tak ty tu budeš někde taky!"
"Chytrá a všímavá holka," pochválil ji s úsměvem Harry.
Pak k němu přišel Ron a přátelsky ho objal. "Ahoj, kamaráde."
Když se pustili, smetlo Harryho něco na podlahu.
"Siriusi, nech toho," vykuckal ze sebe. Jeho kmotr ho totiž držel v náručí tak pevně, až si myslel, že mu prasknou žebra. Když ho po chvíli pustil a Harry si myslel, že si konečně odpočine, jak šeredně se mýlil. Přihnala se k němu paní Weasleyová jako velká voda a začalo to nanovo. Ze smrti udušením ho zachránil pan Weasley.
"Molly, myslím, že by jsi ho už měla pustit…" Ronova matka si tedy dala říci a pustila ho.
Po přivítání se dospělí přesunuli do salonu a mládež se vydala do Harryho pokoje. Předtím se ještě stavili v pokojích pro návštěvníky a ubytovali se.
"Teda, Harry, tady je to bezvadné," pochvaloval si Ron.
"Jak dlouho tu jsi?" zeptala se Ginny.
"Od té doby, co jsem odešel od Dursleyových."
"A to jsi se nám nemohl ozvat?" zavrčel Ron.
"Ne, nemohl. Byl jsem moc zaměstnaný a stejně mi to naši zakázali." vysvětlil Harry. Hermiona si k němu sedla a opřela si hlavu o jeho rameno. Chlapec se usmál a chytil ji kolem pasu.
"Něco mi uniklo?" zeptal překvapeně Ron. Ginny cukaly koutky. "Vy dva spolu něco máte?"
"Co spolu máme?" podíval se Harry na Hermionu.
"Já ti ani nevím… Bydlíme spolu, milujeme se a máme se brát. Takže v podstatě nic," pokrčila rameny.
"Co se děje?" otočila se Hermiona starostlivě na sourozence. "Vypadáte, jako by vám nebylo dobře!"
To už Harry nevydržel a začal se smát na celé kolo. Hermiona se k němu přidala. Oba se váleli po posteli v záchvatu smíchu a zbylí dva se na ně nevěřícně dívali.
"Kdyby jste se viděli," řehtal se Harry. Ron se podíval na svoji sestru na naznačil něco o bláznech.
"Takže vy dva se máte brát?" zeptala se opatrně Ginny, když vypadali klidněji.
"Ano, Harry mě požádal o ruku týden před začátkem školního roku," usmála se Hermiona.
"Takže ty jsi byla celou dobu tady?" Mia přikývla.
"No, ještě řekni, že ten kluk na tom plese byl Harry a bude hotovo," řekl Ron ironicky. Pár se na sebe podíval a ušklíbl se.
"To si ze mě děláš srandu, že jsi to byl ty na tom plese," zasténala Ginny.
"Ne, nedělám. Proč?"
"No, jak bych to řekla. Celá škola potom po tobě vyhlásila pátrání a všechny holky šílí." Ron po ní hodil nakvašený pohled. "Jo, Rone, všechny, takže i já a Parvati. Chtěli jsme vědět, kdo to byl. Nic víc."
"Jen aby."
"Vlastně jediná Hermiona se neúčastnila. Byla jakoby pořád mimo. Holky ji sledovaly na každém kroku. S kým se schází, co dělá a tak. Docela je štvalo, že jí chodí nějaké dopisy a ony nemůžou zjistit, co v nich je, ale nejvíc je štvalo, že jsi vždycky někam zmizela. Vždycky pořádně řádily," rozesmála se Ginny a Hermiona se k ní přidala.
"A já jsem chodila do Komnaty nejvyšší potřeby a četla si tam knížky," smála se. Ginny zavrtěla hlavou.
"To jsi si je nemohla číst v knihovně?"
"V knihovně takové knížky nejsou."
"A jaké knížky jsi četla?" začal se zajímat Harry. Hermiona se zasekla.
"No, takové pěkné." zamumlala. "Já ti to řeknu potom. Možná…" dodala tiše, ale všichni ji slyšeli.
"Tady mi někdo něco tají…" podíval se na ni Harry.
"Ty máš taky spoustu tajemství, tak proč bych na to neměla právo?" Harry pokrčil rameny a svalil se na postel.
"A to jsem ti chtěl jedno říct," pokrčil rameny, "ale když nechceš…" Hermiona se na něj úkosem podívala a hned po něm skočila a začala ho lechtat.
"Nech toho!" popadal Harry dech. "Rone, SOS!"
Ron se ďábelsky usmál. "V tomhle jsi sám kamaráde. Hermioně pod ruku se dostat nechci."
"No, tak teda díky," zavrčel a převalil svou dívku na záda.
"Budeš hodná?" zeptal se vážným hlasem. Ona se zazubila a zavrtěla hlavou.
"Dobře!" s tím ji pustil a co nejrychleji utíkal pryč. Harry chtěl zamířit do jídelny, ale domem se rozezněl poplašný signál.
Oni si nedají pokoj ani na Vánoce, posteskl si a vydal se do místnosti Řádu. Dorazil tam jako první a hned zkontroloval mapu. Byla to jen malá tečka na jihu Anglie.
"No, nedá se nic dělat." Povzdechl si. Lehkým mávnutím hůlky se převlékl, ale než se stihl přemístit, objevili se tam jeho rodiče.
"Malá skupinka. To zvládnu," uklidnil je a byl pryč.
***
Objevil se mezi dvěma domy. Oba hořely, ale nebylo to nic, co by nezvládl jedním mávnutím hůlky. V uličce se rozhostila tma. Ani jsme si nevšimli, že už je večer, pomyslel si Harry. Vyšel před domy a hned uviděl několik Smrtijedů.
"Dobrý večer ve spolek!" promluvil k nim vesele.
"Zdravím, Neznámý," odpověděli všichni. Nebyli překvapení, že ho tu vidí. To překvapilo zase Harryho. Najednou se odněkud objevily provazy a ty ho spoutaly.
"Jak chcete," zavrčel a jedinou myšlenkou provazy zrušil a dali se do boje. Měl jich proti sobě několik a po prvním oťukání zjistil, že to nejsou nějací začátečníci. Harry se zatím úspěšně bránil, ale nic nemohlo trvat věčně. Jedno kouzlo prošlo jeho štítem a udělalo mu sečnou ránu na boku. Zasyčel bolestí, ale bojoval dál. Několik dalších kouzel vykryl, ale pak mu někdo kopnul do ruky a vyrazil mu hůlku.
A sakra! Nic si z toho nedělal a kouzlil dál bez hůlky. Bylo to sice namáhavější a kouzla neměla takovou sílu, ale pořád kouzlil. Smrtijedi tomu nemohli věřit, ale nijak se nenechali vyvést z míry. Dál posílali kouzla a on je pořád odvracel. Už byl unavený, ale věděl, že když přestane, tak se ocitne zase u Voldemorta a tam se mu opravdu nechtělo. Smrtijedi ho zatlačovali do kouta a on už viděl sám sebe v té smrduté kobce.
Najednou štítem proletěla černá kletba a zasáhlo do prsou. Po těle se mu objevilo několik tržných ran a nesnesitelně pálily. Chvilku se přestal soustředit na obranu a to se mu stalo skoro osudné. Odletěl na nedalekou zeď domu, po níž se sesul dolů.
Smrtijedi se začali smát. Postavil se a chtěl něco říct, ale přerušil ho výkřik jednoho ze Smrtijedů. Sesul se na zem a pořád křičel. Nikdo nevěděl, co se děje. Další Smrtijed se sklátil v nesnesitelným mukách. Všichni se rozhlíželi po útočníkovi. Jediný, kdo je napadl byl Harry, a tak na něj začali zase sesílat všemožná klouzla a kletby.
Harry se začal zase bránit, ale pořád mu nešlo na rozum, co se dělo. Smtijedi pořád padali na zem a křičeli. Když už zbyli pouze dva, tak se na sebe vystrašeně podívali a raději se přemístili pryč. Harry kolem sebe pro jistotu nechal štít a rozhlížel se kolem. Najednou ze stínu vynořili tři postavy. Pomalu přistupovali k Harrymu, který se na ně zaměřil.
"Opět se setkáváme, příteli," promluvila jedna z postav. Ten hlas mu přišel povědomý.
"Marku?" zeptal se opatrně. Upír si sundal kápi a přátelsky se usmál. Harry zrušil štít s vydal se k němu. Jak se k němu přibližoval pořád víc a víc si uvědomoval svoji únavu. Nakonec se před ním svalil. Mark ho ovšem včas zachytil a vzal ho do náručí. Podíval se na své dva společníky.
"Podívejte se po dalších a potom se přemístěte na základnu Bratrstva." Přikývli a odešli. On se zatím přemístil i s Harrym.