31. kapitola - nabídka
Byl čas vánoční večeře a v rodinném sídle Fénixů to hýřilo životem. Ale nebyl to žádný veselý život. Všichni hledali Harryho. Vždyť se ztratil už před několika hodinami.
James už to nevydržel a přemístil se na místo, kde měl být, ale to bylo poklidné a zdálo se, jako by se tam nikdy nic nestalo. Lily byla bledá jako stěna a Hermiona horečně pobíhala po domě a hledala ho.
"Tady ho nenajdeš," zašeptala jednou Lily, když se zase zastavila v kuchyni.
"A vy víte, kde je?" zeptala se nadějí Hermiona.
"Šel se projít," odpověděla nevýrazně Lily. Hermiona se na ni podívala.
"Ty znáš to jejich tajemství," řekla a sedla si k ní. Ona jenom nepřítomně přikývla.
"Tak mi ho řekni." Lily zavrtěla hlavou a pořád nepřítomně hleděla do zdi. Najednou se vymrštila a někam běžela. Hermiona ji hned následovala, ale zastavila se před toaletou, od vstupu ji odradily dávivé zvuky, které se ozývaly zpoza dveří. Hermiona jen zakroutila hlavou a šla pryč.
Tu noc nikdo nespal dobře, i když byly zítra Vánoce. Hermiona se schoulila k Harrymu do postele a potichoučku plakala. Tak ji našla Ginny a přivinula si ji k sobě.
"Neboj se. Jemu se nic nestane." Hermiona se jí chytila kolem krku.
"A co když stane?" zeptala se s děsem v hlase. "Já bych to nepřežila." Ginny ji hladila po zádech a uklidňovala.
"Je to dobrý kouzelník. Sama jsi ho viděla v Bradavicích, jak vyřídil tu armádu." Hermiona se na ni zaraženě podívala a potom jí to všechno došlo. A roztřásla se ještě víc.
"Ginny, já se o něj bojím," celá bledá se dívala vážně na svojí kamarádku.
"On je někde venku. Určitě šel někam pomáhat a oni ho dostali."
"Není hloupý," řekla pevně Ginn.
"Právě v tomhle je. Co když se mu něco stalo?" S tou myšlenkou propadla v hysterický pláč. Ginny ji konejšivě houpala v náručí, až ji ukolébala k spánku. Položila ji na postel, kde se křečovitě přitáhla k polštáři, a sama si šla taky lehnout.
***
Harry se pomalu probíral. Viděl nad sebou něčí siluetu.
"Jak mu je?" zeptal se něčí hlas.
"Je mu dobře. Musí jen odpočívat. Nechápu, jak mohl přežít. To byli speciálně vyškolení vrazi."
"Je silný."
"Jak myslíš. Promluv s ním. Potřebuje zkušenosti a na nějaké věci by se hodil."
S tím slyšel zaklapnutí dveří.
"Zdravím, Harry."
"Ahoj, Marku," poznal konečně hlas upíra. "Kde to jsem?"
"Jsi v sídle Bratrstva. To je skupina upírů, kteří chtějí bojovat za svoji svobodu. Je tady jen malá část. Jinak nás je celá armáda." Harry se trochu vyděsil nad představou armády upírů. Mark se zasmál.
"Neboj se. Momentálně ta armáda podléhá mně a já jsem na tvé straně."
"Aspoň, že tak," zažbrblal Harry, což v Markovi vyvolalo další záchvat smíchu. Až se konečně dosmál, pozorně si ho prohlédl.
"Byl by z tebe dobrý upír," zazubil se.
"Tak na to můžeš rovnou zapomenout," zavrčel Harry. Mark se pousmál.
"Bojoval jsi statečně, ale něco ti chybí."
"Jo a co?" ušklíbl se sarkasticky.
"Nemáš zkušenosti s těmi kouzli," vysvětlil upír. "Dokážeš odolat, ale neumíš útočit. Ty nedokážeš ublížit… Vím, co umíš. Kdyby jsi k nim neměl slitování, dávno by leželi na zemi na pokraji smrti, nebo už mrtví."
Harry se na něho podíval. "Tohle to se nikdy nenaučím. Mám zabít, ale nezmůžu se na to."
"To chce zkušenosti. Ale tyhle nenasbíráš někde ve cvičebně. Tohle se musíš naučit v boji." Harry se posadil a přitáhl k sobě kolena.
"Ale kde se to mám naučit?" zeptal se ho.
"O něčem bych věděl... Potřebujeme někoho, kdo by se mohl pohybovat i ve dne a nám tak nosit zprávy. Bude to nebezpečné a o střety tady nebude nouze."
"Ty mě tady verbuješ!" řekl Harry nevěřícně.
"I tak by se to dalo nazvat," přisvědčil upír. "Ale je to pro tebe jedinečná šance. Nemusí to být na dlouho. Kdykoli se budeš chtít vrátit, tak to pochopíme." Harry se rozmýšlel.
"Já se musím poradit s Radou," dostal ze sebe. Oni mu tu v podstatě nabízejí práci nájemného vraha.
"Čekal jsem to. Dáme ti čas do poslední noci v roce. Pošli fénixe s odpovědí, nebo se sem přemísti." Harry přikývl.
"Kolik je hodin?" zeptal se.
"Bude půl šesté."
"Tolik? Naši mě zabijí!" zasténal a hned se dral z postele.
"Myslím, že tvoje dívka to stihne dřív," ušklíbl se Mark. Harry se plácl do čela.
"Hermiona!" Sebral plášť a hned se začal oblékat. Upír ho pobaveně sledoval.
"Někdy si musíme popovídat, Harry Pottere." Harry na něj jen mrknul a neslyšně zmizel. Objevil se doma a hned se vydal do svého pokoje.
Potichounku otevřel dveře a nakouknul. Nemýlil se. Na posteli ležela Hermiona trochu se zmítala v neklidném spánku. Přišel k ní a začal jí šeptat uklidňující slova. Po chvíli opravdu přestala a na její tváři se objevil spokojený úsměv. Svlékl se a zapadl do koupelny. Potom na sebe vzal slušné oblečení a šel k Alexovi.
Ahoj, kamaráde, pohladil fénixe. Ten ani nepípnul. Jsi na mě naštvaný co? zeptal se smutně.
To taky, ale nechci probudit Hermionu, přiznal Alex. Harry se na něj vděčně usmál a vyrazil pryč. S fénixem v patách.
Kde jsi byl? zajímal se Alex, a tak mu Harry vypověděl, co dělal celou noc, a co mu bylo nabídnuto.
Já jdu s tebou, reagoval Alex.
Ale já nikam nejdu, zatím, ohradil se Harry.
Ty to přijmeš. Vím to. A ani Rada ti v tom nezabrání, řekl zcela vážně Alex. Chlapec si povzdechl a začal si chystat snídani. Měl pravdu. On to hodlal přijmout. Musí to dokázat a k tomu mu zkušenosti určitě pomohou. Ale teď jsou Vánoce. Odbyl Alexe a zasvítily mu oči.
A jéje, poznamenal Alex. Harry se nasnídal a přidal dárky pro své přátele pod stromeček. Pak si stoupl doprostřed vstupní síně a díval se na hodinky.
Deset, devět, osm,... Odpočítával vteřiny do sedmé hodiny ranní. Tři, dva, jedna. Přiložil si hůlku ke krku a zesíleným hlasem začal křičet na celý dům.
"VÁNOCE! VSTÁVEJTE JSOU VÁNOCE! HONEM VEN Z POSTELE! JSOU VÁNOCE!"
Každý za chvíli uslyšel brblání, a jak se jsou všichni podívat, kdo to tady tak huláká. Když uviděli šklebícího se Harryho, spadla jim čelist. Všichni se k němu vrhli a objímali ho. Jenom od svojí dívky dostal prvně pořádnou facku a potom sladký polibek.