epilog
Pomalu přicházel k sobě. Stačil nepatrný pohyb a hlava ho rozbolela jako po týdenním flámu. A co se to vlastně stalo? V hlavě se mu začali objevovat vzpomínky a n poslední chvíle. Boj na ministerstvu. Voldemort padá k zemi a následně umírá. ON UMŘEL!!! JE PRYČ!!! Vyšvihnul se do sedu, ale to neměl dělat. Okamžitě se chytil za hlavu a spadl zpátky do postele.
„To se mi snad zdá.“ Zamumlal.
„No nezdá.“ Odpověděl mu pobavený hlas od dveří. Ten hlas o krém se mu každou noc zdálo a který tolik miloval.
„Hermiono.“ Okamžitě vystřelil z postele nedbaje bolesti a chytil jí do náručí a radostně s ní zatočil. Ona se na něj ovšem jenom zkoumavě dívala.
„Aha. Ty chceš asi vědět, proč jsme tě tady nechal co?“ Nic nedělala, jenom ho sledovala.“ Já se ti za to moc omlouvám, ale nešlo to. Nemohl jsme tě vzít s sebou. A jestli se zeptáš proč tak na to ti nemůžu odpovědět. Ne že bych nechtěl, ale prostě nemůžu.“ Ona tam pořád jenom tak stála a dívala se na něj.
„Prosím promiň, ale muselo to tak být.“ Už nevěděl co má dělat. Jenom tam tak tak stála a pozorovala ho. Posadil se na postel a svěsil hlavu. Uslyšel jak se zavřeli dveře. Myslel, že odešla. Najednou ucítil, jak se postel vedle něj prohla. Podíval se jí do očí.
Nebylo v nich nic vidět. Žádná jiskřička, žádný život. Už otvíral pusu, že něco řekne, ale ona se naklonila políbila ho. Harry byl velice překvapený. Jen co se odtáhla se na ní nechápavě díval. Hermiona se hned potom strašně rozesmála. Nechápavě se na ní díval a ona se rozesmála ještě víc.
„Teď by jsi se měl vidět, jak se tváříš.“ Smála se. Harry se na ní šokovaně díval dokud nepochopil. Celou dobu ho vodila za nos. Vždyť musela ukázat, že se taky něco naučila a nitrobrana byla velice dobrý nástroj.
„Ty jedna.“ Vykřikl a vrhnul se na ní a začal jí lechtat.
„Ne Harry ne.“ Prosila a smála se.
„No hlavně, že jste veselí.“ Ozvalo se od dveří. Oba se tam podívali a uviděli celou rodinu. James stál vzadu a přes rameno mu nakukoval pan Granger. Paní Grangerová stála u rámu dveří a úplně vepředu byla Lily.
„Mami.“ Vykřikl Harry a skočil svojí matce kolem krku. Samozřejmě dával pozor na její břížko. Lily ho objala a rozplakala se.
„Už nikam nepůjdeš viď?“ Zeptala se ho prosebně.
„Ne mami už tady s vámi zůstanu.“ Pak obejmul svého otce i paní a pana Grangera, což je dost překvapilo.
Stál tam a ruce se mu nervozitou třásly. Tohle bylo ještě horší, než ten boj s Voldemorte. A přece to bylo jenom pár minut. Zoufale se podíval na Rona, který stál kousek od něj. Ten na něj jenom spiklenecky mrknul a dál se usmíval. Podíval se na druhou stranu, kde už byla připravená Ginny.
Měla na sobě růžové šaty a usmívala se na Harryho zářivým úsměvem. Ten nebyl ani trochu klidný. Rozhlédl se kolem. Viděl tolik známých tváří a tolik přátel.
Najednou se rozezněla píseň a otevřeli dveře a ona přicházela v doprovodu svého otce. Zatajil se mu dech. Vypadala úžasně. Pomalu kráčela celím kostelem až k němu. Před oltářem se zastavila a pan Granger mu podal její ruku.
„Starej se mi o ní dobře.“ Řekl mu ještě a odešel si sednout.
„Vypadáš nádherně.“ Zašeptal Harry Hermioně. Ta se na něj jenom zářivě usmála.
„Tobě to taky moc sluší.“ Ani jeden moc neposlouchali co vlastně oddávající říká. Místo toho se dívali jeden druhému do oči a nemohli se nabažit.
„Berete si Harry Jamesi Pottre zde přítomnou Hermionu Katrin Grangerovou z svoji manželku a budete ji milovat v dobrém i ve zlé, dokud vás smrt nerozdělí?“
„Ano.“ Odpověděl bez přemýšlení Harry.
„Tážu se Vás Hermiono Katrin Grangerová. Berete si zde přítomného Harryho Jamese Pottera za manžela a budete ho milovat v dobrém i ve zlém, dokud vás smrt nerozdělí?“
„Ano.“ Odpověděla okamžitě Hermiona.
„Tímto vás prohlašuji za muže a ženu. Můžete políbit nevěstu.“ Harry se nahnul k Hermioně a políbil jí.
„Dámy a pánové. Tímto vám představuji manžele Hermionu a Harryho Potterovi.“ V síni se ozval ohlušující jásot a řev. A mladí novomanželé se na všechny zářivě usmáli a odcházeli spolu z kostela.